Pro návštěvníky

28. prosince 2012 v 19:00 | Sii
28. 12. 2012
Milí návštěvníci tohoto blogu,
(pokud sem ještě nějací vůbec chodí) je to už pěkně dloho, co jsem napsala poslední článek. Bylo to ode mě trochu sobecké, že jsem vás tu nechala bez jakéhokoli vysvětlení. Už jsem chtěla mnohokrát napsat tento článek, ale upřímně jsem se toho bála. Tento článek může působit jako poslední - jako uzavření tohoto blogu, nebo jako oznámení o konci. To je právě to, co jsem nechtěla. Nevím, jak to mám vysvětlit. Tento blog byl pro mě několik let moje umělecké dílo. Chtěla jsem ho mít dokonalý, všechny rubriky jsem vymýšlela a upravovala do posledního detailu. Profily koní nemohly mít žádnou hrubku, všechno jsem chtěla mít skvělé. Vím, že je to trochu divné, ale já jsem puntičkář i v ostatních věcech. Ani nevím, kolik hodin jsem mohla strávit nad jeho vylepšováním, vymýšlením nových věcí, psaním článků, příběhů. Bylo toho hrozně hrozně moc. Tak mě to bavilo, že jsem o víkendech nedělala nic jiného, stále jsem fotila a přinášela nové a nové věci. Když se na to podívám zpět, musím uznat, že to bylo naprosto krásné vyrůstání. Ano, jsem stále dítě a jsem ráda, že jsem tu první část svého dětství strávila zrovna takhle. Naprosto nevinně, uskutečňovala jsem své sny a rozvíjela fantazii. Jsem za to vděčná hlavně Vám. Protože jen díky Vám jsem se mohla radovat z odvedené práce. Děkuji! Mohla jsem přidávat články sebevíc, ale bez komentářů by mě to asi za chvíli přestalo bavit. Samozřejmě, že jsem spoustu věcí dělala jen pro svůj pocit, ale to, když se Vám moje články líbily, bylo pro mě nejhezčí. Měla jsem z toho velkou radost. Tento blog utvářel od roku 2007 moje dětství, dovolil mi vymýšlet si a hrát si, mohla jsem dělat cokoli, vést svůj ranch, mít zaměstnance, koně, chovat se, jako kdyby tu opravdu byli. A ten pocit byl úžasný. Nedovedu si ani představit, co bych dělala jiného. Tohle všechno - to byly ty nejkrásnější chvíle mého života. Bylo jsem naprosto zabraná do svých myšlenek a imaginárních plánů, jak to dokáže jen dítě. A těch 6 (nebo kolik) let bych nikdy v životě za nic nevyměnila. Doufám, že rozumíte, co tím chci říct. Proto se mi nechtělo psát tento článek. Nechci se tu toho vzdávat, nechci to definitivně uzavírat. Nechci říct, že je konec a tečka. Chci jenom projevit vděčnost za všechno, co jsem mohla dělat. Protože to bylo opravdu nádherné.
A co ještě k tomu říci? Nevím, snažila jsem se vyjádřit všechno, co jsem měla na srdci. Blog nikdy nesmažu. Jsem ochotná se i párkrát do roka jen přihlásit, aby ho blog.cz automaticky nesmazal. Protože zde je zaznamenáno všechno, co jsem tak milovala. Je to kus mého já.
Zrovna chodím na střední uměleckou školu se zaměřením na focení a počítačovou grafiku. Moc mě to baví. A rozhodně k tomu přispěly i ty roky s tímto blogem. Věřím, že i noví návštěvníci si zde užijí mnoho zábavy, protože tento blog skrývá nespočetně mnoho článků s fotkami, několikero příběhů jak ze hry Starstable, tak nafocených. Trvalo by jistě několik dní vše přečíst. Takže pokud by se to někomu líbilo, může tento blog určitou dobu klidně navštěvovat bez ohledu na to, že tu nejsou nové články. Skrývá toho spoustu. Ráda sem občas zajdu a přečtu si své staré články a jen se nad tím trochu pozastavím s trochou nostalgie. Jsem vděčná, že jsem můj čas strávila zrovna takto, že jsem ne vyvíjela a učila se něco nového. Moc si cenním a vážím toho, jak jste komentovali a četli mé články, navštěvovali tento blog a třeba se sem i vraceli. Protože to byla pro mě velká odměna. Nechci, aby vám bylo líto, že sem již nic nepřidávám. Prostě mám teď jiné priority. Ale přesto jsem na siistarshine.blog.cz stále moc pyšná a velmi ráda vzpomínám na vše, co jsem s ním prožila.
Mějte se nádherně. Děkuji za vše.
Lenka (Sii)

Update 13. 11. 2014
Dnes jsem si náhodou začala prohlížet fotky, které jsem fotila na blog. Ze svého počítače jsem je nesmazala. Žasla jsem nad svým zapálením, žasla jsem nad kvanty fotek, které jsem zvládla vyprodukovat a upravit, když mi bylo třeba jen dvanáct let. Zmocnil se mě příjemný pocit, vzpomínky na můj blog byly tak krásné. A vždycky budou. Je to něco, co ve mě vždy zůstane, to krásné a neposkvrněné dětství.
Je mi skoro osmnáct let a příští školní rok budu maturovat. Hodně času jsem strávila sportem a tak mi ty roky uběhly jako voda. Škola mě baví - pokud bych pokračovala v tom, čemu se nyní učím, mohla bych s trochou štěstí pracovat jako grafik a nebo i jako vystudovaný fotograf. Už začínám přemýšlet i o vysoké škole, ale stále si nejsem jistá. Určitá cestoa k uměleckému nebo literárnímu odvětví to však určitě bude.
Měla jsem jen chuť shlédnout můj malý poklad, můj hýčkaný a vypiplaný blog. Moje bezstarostné dětství v ryzí podobě. Vzpomínám ráda a ani nemám výčitky z doby, kdy jsem aktivitu ukončila. Věci přicházejí a odcházejí. "Opustila" jsem blog, tak to mělo a muselo být. Brány jsou zavřené, ale uvnitř je navždy schovaný obrovský příběh malé holky. Vždy tam byl a bude schovaný La Starshine Ranch.
 
 

Text, photos and design by Sii (LSR). Don't coppy please.