Duben 2008

Mayday - 14. díl

30. dubna 2008 v 20:03 | Sii |  Mayday
Čtrnáctá část mého příběhu
Další den jsem přišla do stájí v horším oblečení (viz. další obrázky) a namířila jsem si to hned za Hermanem. Ahoj Lauro, dneska tedy začneme s tím speciálním výcvikem. Už jsem ti Mayday připravil. Nebyla moc divoká, nemusela by dneska tak vyvádět. Ale nejsřív se přesuneme do malé jízdárny. Usmál se na mě pan Herman, já poslechla a odvedla jsem tam Mayday.
Tak, to by jsme měli. Nejdřív musíš získat její důvěru. Musí vědět, že jí nemůžeš ohrozit. Mluv na ní mile a jehce jí hlaď po čumáku. Přines jí taky občas nějakou dobrůtku. Na koně se musí opravdu opatrně. Poradil mi pan Herman. Zlato, nemusíš se mě bát, šeptala jsem a lehce jsem hladila její nos. Pak jsem vytáhla z kapsy cukr a nechala jsem jí, ať si ho očuchá, ale pak ho rychle schroupla.
Výborně Lauro, myslím že už můžeš zkusit krokovat. Usoudil pan Herman. Ale musíš být pořád klidná, jinak to vycítí a začne se bát taky. To nesmíš dovolit. Pak - jakmile se něco šustne - se splaší. Pomalinku jsem Mayday vybídla. Pořád jsem jí šeptem uklidňovala a hřbetem ruky jsem jí hladila na kohoutku. Šla tiše a tak klidně... Pořád jsem jí nepřestávala uklidňovat. Najednou jsem ucítila, jak se všechny její svaly uvolnily a ona začla krokovat čím dál tím jistěji.
Jdeš na to dobře, myslím, že ti začíná důvěřovat. Proto bychom se mohli přesunout do velké jízdárny a skusit jet rychleji. Pokýval hlavou pan Herman a přesunuli jsme se tedy do té velké jízdárny. Nepřestávala jsem jí hladit a šeptat do ouška. Pobídla jsem jí do cvalu a ona se bez problému přesunula do rychlejšího chodu. Pak jsem ještě klusala a na konec jsem jí pořádně pochválila. Jestli to takhle půjde dál, bude zanedlouho Mayday výborná klisna.
Vaše Laura

Mayday - 13. díl

29. dubna 2008 v 19:22 | Sii |  Mayday
Třináctá část mého příběhu
Další den odpoledne jsem si došla za panem Hermanem. Pane Hermane, nevíte co se děje se Mayday? Dopoledne jsem byla na vyjížďce a Mayday se úplně začala vzpínat! Já to nechápu! Posmutněla jsem. Lauro, poslyš, trochu jsem přemýšlel. Blíží se den, kdy se stala ta podivná událost s Pavlínou, o tom ti přece říkala Linda. V pátek to bude přesně dva roky. Zatvářil se tajemně Herman. Ale vždyť to je třináctého! Zděsila jsem se. Ano je, určitě nejezdi v pátek ven! Ale chtěl bych tě vidět, jak na tom Mayday je. Dal mi povel pan Herman, abych se přesunula do jízdárny.
Trochu se tu projeď! Zadal mi úkol pan Herman. Víš, Lauro, Na Mayday ten rok nikdo nejezdil, takže jsme nevěděli, že tak vyvádí. Teda věděli, ale na to blbnutí ve stáji jsme si už zvykli. Nedokážu odhadnout, co se Pavlíně stalo. Museli zažít něco úplně otřesného. A ty jsi Lauro ta první, která na ní sedí po tý nehodě. Takže jí budeme muset znovu vycvičit. Mrknul na mě pan Herman.
ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍHHHHHHHAAAAAAAAAAHHHHHHÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!! Ale ne! Mayday to už zase popadlo! Teď ale vyváděla víc než obvykle. Tedy než co jsem já zažila. Pevně jsem sevřela lýtka a popadla jsem otěže. Nadhazovalo to se mnou teda pořádně. A to já si najivka myslela, že mi Mayday důvěřuje. Dobrý Lauro??? Zavolal na mě pan Herman. Ano! Odpověděla jsem trochu rozechvělým hlasem. Tak ke mě pojď. Pokynul mi, abych se k němu dostavila.
Budeme muset Mayday znovu vycvičit, aby poslouchala. Ty jezdit umíš, ale ona ne. A to je ten největší problém. Dneska je středa a za dva dny je ten pátek třináctého, takže bych ti doporučoval dávat velký pozor na Mayday. Poradil mi. Ale hned zítra se pustíme do toho cvičení. Vyhradím si na tebe čas každý den. A vem si radši nějaké starší oblečení, možná budeš hodně padat. Ale vidím že máš namíreno domů, tak běž, ahoj! Rozloučil se se mnou. V té chvíli se mi honilo hlavou miliony otázek...
Vaše Laura

Mayday - 12. díl

27. dubna 2008 v 11:39 | Sii |  Mayday
Dvanáctá část mého příběhu
Uch, je to tady! Kontrolní závody v parkuru. Naštěstí jsem s Mayday hodně trénovala, tak doufám, že mi to vyjde! Dobrý den všíchni přítomní, vítáme vás znovu na našem letním kontrolním závodě ve skocích. Pořadí bude takto: 1. Laura Kailová, 2. Tomáš Pokorný, 3. Alex Lyinová, 4. Lisa Carmechová a 5. Aneta Nováková! Oznámil pan Herman. Tak já jdu první, no to mě podržte! Pomyslela jsem si. Prosím, prvního účastníka! Vyhlásil mě pan Herman.
Všichni začali tleskat. Já jsem ještě víc znervózněla, ale když jsem cítila, jak je Mayday v klidu, trochu se mi ulevilo. Bála jsem se, že se Mayday splaší, přece jenom ´má ještě takovou bujnou povahu. Nadechla jsem se a vydechla. Tři, dva, jedna, TEĎ! Zakřičel pan Herman, na povel abych vyjela.
Pobídla jsem Mayday a blížila jsem se k první překážce. Lekla jsem se, protože jsem uslyšela zvuk padajícího dřeva. A nebo se mi to jen zdálo? Srdce mi bušilo jako splašené. Blížila jsem se pomalu k další překážce. I tu jsem podle mě zdolala dobře. I tu další a další a další a další. A už kousek přede mnou byla poslední překážka.
Já už jsem si oddechla. Nemohlo se nic už stát. Ale to jsem dělat neměla. Pustila jsem Mayday, aby to mohla dokončit sama. Ale těsně před překážkou sebou trhla prudce se otočila a hnala se nekontrolovaně k ohradě, přeskočila jí a hnala se do malého lesíka. Byla jsem naprosto otřesená!
Až v křoví jsem jí zastavila. Všichni přítomní na me zkoprněle hleděli, jen pan Herman ke mě rychle přiběhnul, ptal se mě, jestli mi nic není a pak mě poslal do stáje. Pomalu jsem vedla Mayday pryč. Nevěřila bych, že mi něco takového někdy udělá.
Byla jsem hrozně smutná. Tohle jsem opravdu nečekala. Ale věděla jsem, že za to Mayday nemohla, kůň je přece lekavý a plachý zvíře, může se splašit vždycky! Mayday ale do mě nestrkala tak jako vždycky, vypadalo to, že jí to taky mrzí. Miluju tě, nikdy bych tě nevyměnila za jiného koně, jseš můj miláček, Myday! Pošeptala jsem jí do oška, odsedlala a oduzdila jsem jí, postarala jsem se o ní a odešla jsem domů.
Vaše Laura

Mayday - 11. díl

21. dubna 2008 v 19:11 Mayday
Jedenáctá část mého příběhu
Další den jsem přišla do stájí a už tam byl i pan Herman. Dobrý den, jak se vám líbilo ve Valedale a Firgrove? Zeptala jsem se. No, moc se mi tam líbilo, ve Firgrove mají krásné koně. A co jsi tady dělala ty? Zeptal se mě pan Herman. Udělala jsem všechno co jste mi vzkázal, byla jsem u Lindy, Lisy a taky u Alex. To bylo vše, že? Ujasnila jsem si. Ano, jsem rád, že jsi to splnila. Dnes si proto dej volný den a jdi na vyjížďku. Pvolil mi pan Herman.
Vzala jsem si Mayday z boxu a projela se v malé jízdárně. Baví mě jezdit v malé jízdárně, zdokonaluji se v základním jezdeckém umění. Lauro! Prima, už se vylepšuješ, jen drž ruce na kohoutku! Opravil mě pan Herman. Za chvíli mě už ale začla lákat krásná příroda v Jorviku a čerstvý vzduch. Pane Hermane, tak já už jedu tedu na tu vyjížďku, ano? Oznámila jsem mu. Jo, jo, klidně běž! Usmál se na mě.
Kousek od stájí jsem našla hezké místo s výhledem na moře. Chvíli jsem tam přemýšlela. Pak jsem ovšem přišla na to, že mám v životě obrovské štěstí. Uvolnila jsem otěže a Mayday se začala pomaloučku pást. Najednou mi někdo napsal SMS. V SMS bylo: Lauro, rozhodli jsme se, ze usporadame kontrolni zavody uz zitra, protoze Alex odjizdi s rodicema na dovolenou a nemohla by se zucastnit. Ale nemas se ceho bat, nebudu se na tebe zlobit, ze se ti neco nepovedlo, prece jsi tu nova. Herman.
Fofrovala jsem do stájí. Sakra, s tím jsem nepočítala. Ale to nevadí, nebudu se zbytečně vzrušovat! Dala jsem Mayday do boxu a slezla jsem. Mayday, Mayday, tak co s tím uděláme? Doufám že budu moct být zítra na tebe hrdá. Všichni nás chválí, tak jim to ukážeme, ano? Hladila jsem jí po krku. Mayday jen ke mě sehla hlavu, drcla mi do ramene a zafuněla do obličeje. Jestli to mám brát jako ano, tak zítra určitě všechny porazíme! Zasmála jsem se, naposledy jsem jí poplácala a šla jsem domů...
Vaše Laura

Hustý obrázky ! ! !

20. dubna 2008 v 12:39 | Sii
Tady pár povedených fotek ze hry
Padáááááááááám!!!!! Pomóóóóc!!!!!

Mayday - 10. díl

20. dubna 2008 v 10:42 | Sii |  Mayday
Desátá část mého příběhu
Další den ráno jsem přišla do stájí o něco dříve, abych stihla vše, co mi pan Herman připravil. Nejdřív jsem Mayday osedlala a nauzdila. Tak, jede se! Pohladila jsem Mayday a pobídla jsem jí. Nejdříve musím zajet za Lisou, procvičit to distanční ježdění a k tomu mi asi před půl hoďkou psal Herman, že je ve Firgrove (čti stejně Firgrove), že se vrátí zítra a že prý bude na tom kontrolním závodu i to distanční ježdění.
Když jsem přijela k mlýnu, Lisa mě přivítala, já jsem si projela trať a poprosila jsem jí, aby mi stopla závod. TŘI, DVA JEDNA TEĎ! Dala mi Lisa povel, abych se rozjela. Distanční ježdění mě bavilo nejvíc a šlo mi taky nejlépe. Zajela jsem trať bez chyby, jenom jednou jsem se tam trošku zasekla, ale měla jsem opravdu dobrý čas. A taky jestli jste si všimli, už mám hodně jezdeckého oblečení a každý den mám jiné, to je co?
Dojela jsem závod a přiklusala jsem s Mayday k Lise. Musím říct Lauro, že jsi udělala opravdový kus práce, pořád se zlepšuješ. Je to na tobě vidět a Mayday se taky stává výborným koněm. Jen tak dál a předženeš spoustu dobrých jezdců od nás! Chválila mě Lisa. Mě to hřálo u srdce. Přece jen jsem udělala správnou věc, když jsem Mayday unesla. opravdu mě to s ní baví. A myslím, že mi důvěřuje. Ale teď rychle do lesa za Alex, už tam na tebe čeká. Popohnala mě Lisa. Díky, že sis na mě udělala čas. Ahoj! Rozloučila jsem se s ní.
Za chvíli jsem našla Alex v lese, sesedla jsem z Mayday, nechala jsem jí, ať se pase a šla jsem za tou cross country umělkyní. Ahoj Alex, ráda tě vidím! Pozdravila jsem jí. Čekala jsem tě. Řeknu ti něco o cross country. Je to opravdu nebezpečný sport, musíš dávat pozor, aby se tobě ani koníkovi nic nestalo. Musíš projet trať ve správném pořadí a na stanovený čas. Já se ti nedivím, že ti to nejde, je to opravdu složité a já když jsem začínala, taky mi to nešlo. No, už o tom víš asi dost, tak už jeď do stáje a postarej se o Mayday. Poslední dobou trénuje opravdu hodně. Zaslouží si odpočinek. Poradila mi Alex. Jo, dobře. Tak ahoj! Rozloučila jsem se s ní a mířila do stáje.
Vaše Laura

Mayday - 9. díl

19. dubna 2008 v 16:37 | Sii |  Mayday
Devátá část mého příběhu
O TÝDEN POZDĚJI
Za ten týden jsem docela Mayday vytrénovala. Už mi jsou docela skoky i distanční ježdění, ale cross country moc neumím. Dneska je úterý a mám v plánu skákat. Ahoj Aneto a Tome! Pozdravila jsem kamarády. Promiňte, že jsem přišla pozdě. Kde je Mayday? Zeptala jsem se jich. Já jsem ti Mayday už připravila, kupodivu už se jí ani nebojím! Usmála se na mě Aneta. Jé, to ti moc děkuju. Pan Herman odjel asi před půl hodinkou do Valedale (čti stejně Valedale). Vzkazuje ti, že si máš procvičit skoky. Oznámil mi Tomáš. To jsem měla v plánu, takže v phodě. A díky! Zamířila jsem ke stájím.
Ahoj puso, stýskalo se ti po mě? Doufám, že jsi nedělala moc problémů Anetě, ale už se tě nebojí. Naštěstí už všichni ví, že nemůžeš nikomu ublížit. Zvládli jsme to Mayday. Dneska pojedem za Lindou a procvičíme si parkur. Pohladila jsem Mayday po její sametové hřívě a vyvedla jsem jí ven.
Pobídla jsem Mayday a zamířila k ostrůvku se skokovou jízdárnou. Doufám, že tam Linda bude. Ale poslední dobou jsem přemýšlela hodně o té Hvězdné jezdkyni a o té Pavlíně, která se ztratila a zatím ji nikdo nenašel. Je mi to pořád takový divný... Hmm, radši nebudu koumat, zase bych se dostala do průšvihu a navíc teď musím hodně trénovat, za asi deset dní máme ty kontrolní závody, tak abych se jakš takš umístila.
Ahoj Lindo, já si trochu zaskáču jo? Stopneš mi to? Poprosila jsem jí. Ale jistě! Pokývla hlavou. Párkrát jsem si projela trať na zkoušku a taky aby se Mayday rozehřála. Tři dva jedna... Odpočítávala mi Linda, když už jsem byla připravená. TEĎ! Zavelela a Mayday se rozjela k první překážce. Když jsem doskákala, poplácala jsem Mayday po krku. Celkem se mi to povedlo ne? Pokrčila jsem rameny.
Jo, už ses moooc zlepšila a jseš opravdu dobrá, když jezdíš na Mayday. Je to klisna pro profesionály a ty jí dokážeš odhadnout. Myslím, že jste nějak propojeni, protože je vidět, že to Mayday s tebou opravdu baví. Jo, pan Herman mi právě volal, že se ve Valedale zdrží déle a že si máš zítra vyzkoušet distanční ježdění a že pak máš zajet do lesa za Alex aby ti poradila ohledně cross country, co ti moc neje, ju? Usmála se na mě Linda. Jasně a díky! Přikývla jsem.
Vaše Laura

Mayday - 8. díl

19. dubna 2008 v 15:32 Mayday
Osmá část mého příběhu
Přespala jsem v nějakém úkrytu. Ráno jsem se probudila a viděla jsem Mayday jak pije u žlabu který byl připojený k úkrytu. Ahoj ty moje holčičko! Mluvila jsem na ní vlídně. Mayday se nechová vůbec divoce, nechápu, proč všichni říkají že je divoká. Ba naopak! Pak se mi ale vybavila ta historka, kterou mi říkala Linda. Já nevím! Zašeptala jsem Mayday do ouška. Najednou mi začal zvonit mobil. Zvedla jsem ho. Halo? Zeptala jsem se. Lauro, přijeď prosím do stáje, jo? Um, no ano... Odpověděla jsem. To byl pan Herman. Tak pojď krasavice, ukážeme panu Hermanovi jak jseš šikovná!
Pobídla jsem Mayday. Nechceš si trochu schladit nožky zlato? Poplácala jsem jí po krku. Ona jako by na souhlas frkla. Jely jsme podél břehu a úžasně jsme si to užívaly. Ale počkat! Jedu do stáje!A s MAYDAY! Já jsem blbá! Proč jsem Hermanovi neřekla, že zrovna nemůžu? Bože, bože můj! Já jsem ale pitomec! Sakra, už se ale nedá nic dělat. Doufám, že Herman se na mě nebude moc zlobit.
Už jsem dojela do stájí. Jsem zvědavá, co mě čeká. Ehh, Lauro, co to má znamenat??? Vylekal se pan Herman. Pane Hermane, prosím, prosím, prosím, prosím, moc vás prosím, můžu si jí nechat? Šťěbetala jsem a pan Herman z toho byl uplně na větvi. Lauro, ty jses snad zbláznila! Kroutil hlavou Herman. Pane Hermane, já jsem nemohla dovolit, aby jste ji nechali utratit. A ke mě divoká vůbec není! Uplně naopak, je ke mě hrozně vlídná. Tak můžu si ji nechat? Prosila jsem. Jestli si ji chceš nechat, ukaž mi co na ní umíš. Pokynul hlavou pan Herman k malé jízdárně.
Nasedla jsem suveréně na Mayday a rozjela se rychlým a jistým cvalem. Udělala jsem pár koleček a zastavila. To stačí? Usmála jsem se vítězoslavně. No Lauro, byla to nádhera! Takhle ji ještě nikdo uklidnit nedokázal. Myslím, že jste si hodně blízké. Ale na to že jsi začátečnice, bych to od tebe nečekal. Leda že by... Ne, ne, ne... Mumlal pan Herman. Prosím? Vybídla jsem ho aby větu zopakoval. Mno.. Leda že by jsi byla Hvězdná jezdkyně. Podrbal se na hlavě pan Herman. CO PROSÍM?
Vaše Laura

Mayday - 7. díl

19. dubna 2008 v 12:24 | Sii |  Mayday
Sedmá část mého příběhu
Phoenixe jsem nechala ve stáji a šla na dlouhou procházku směrem k Hillcresu. Zastavila jsem se na takomý malý, roztomilý vyhlídce. Viděla jsem až na naše stáje. Promýšlela jsem si svůj plán. Mámě jsem řekla, že pojedu na koni na dlouhý výlet, že budu přespávat ve městech a ať mě večer nečeká. Zatím jsem měla normální oblečení, výstroj na ježdění jsem měla v mém pronajatém bytě. Za chvíli se už začalo stmívat a to byl pro mě signál, abych už zamířila rychle do Hillcresu.
Ve dvanáct večer jsem už stála teple oblečená a převlečená do jezdeckého. Rukavice jsem měla v kapsách, ale zatím jsem si je nevzala. Ujistila jsem se, že už všichni spí a šla jsem na to. Potichoučku jsem se doplížila ke stáji. Pár koní už spokojeňě oddechovalo. Šla jsem ještě tišeji, abych neudělala zbytečný rozruch.
Mayday! Vydechla jsem fascinovaně, když jsem se podívala na to krásné zvíře. Byla úplně tichá a upírala na mě ty svoje velké černé oči. Jako by mi chtěla říct "NOTAK, VYSKOČ SI NA MĚ A UTEČEME!" Ano, to byl to opravdu můj plán. Utéct. I s Mayday. Zdálo se mi, že jsme si padli do noty. Ale já neztrácela čas. Přinesla jsem si sedlo, deku a uzdu. Osedlala jsem jí, nauzdila a konečně se na ní vyhoupla. Ona tiše frkla a já jí pobídla do rychlého trysku.
Mayday jela nádherně lehce a tak rychle! Prostě byla to nádhera! Ale já se musela rychle vrátit do reality. Bylo mi jedno kam běžíme, ale hlavně daleko od lidí a stájí. Za tmy jsem se v Jorviku totiž vůbec nevyznala. Kopyta Mayday tiše klapala o kameny v horách. Za chvíli jsme ale sjely níž do údolí. Hnaly jsme se dál do nekonečné tmy, neznámo kam, ale hlavně že jsme spolu a Mayday se už nic nestane...
Vaše Laura

Mayday - 6. díl

14. dubna 2008 v 20:00 Mayday
Šestá část mého příběhu
Že mi řekneš, kam si tak zpěchala. Řekl mi Pan Herman. Polil mě studený pot. Tak rychle jsem nemohla vymyslet nějakou lež. Tak, musím s pravdou ven. Eh, já-já... Mno, hem, jak bych to řekla.. No, jela jsem do Hillcrestu. Prozradila jsem mu. A proč? Zeptal se pan Herman. Tak vám to řeknu. Linda mi vyprávěla o Mayday. A já jsem jí chtěla hrozně vidět. Je to ta nejnádhernější klisna na celým světě! Svěřila jsem se panu Hermanovi. Aha, Mayday, mě se taky hrozně líbila, ale musím tě zklamat, dělá hrozné potíže. Buď se zítra ozve pán z Irska a odkoupí ji, nebo ji necháme utratit... Posmutněl pan Herman. Ale ta druhá varianta je asi už jistá... Pokrčil rameny.
Myslela jsem, že se rozbrečím. Takový nádherný zvíře... Ach bože! Pak jsem si ale vzpoměla, že bych si měla koupit něco na sebe, když umím už lépe jezdit. Koupila jsem si vestu s trikem a rukavice. Doufám, že to bude stačit. Znovu jsem nasedla na Phoenixe, který si na chvilku odpočinul. Ale nemohla jsem přestat myslet na Mayday. Vryla se mi do paměti. Nemůžou jí přece nechat utratit. A pak mě něco napadlo!
Pobídla jsem Phoenixe a začala jsem prozkoumávat trochu Jorvik, abych se v něm lépe orientovala. Byla jsem V Ďáblově průsmyku, na Vraní hoře, ve Skrytém údolí, ve všech městech Jorviku, zktátka všude. Za chvíli už jsem se vyznala v každé krajině a všude o mě věděli. Pak jsem zamířila do Hillcresu. Můj plán byl bláznivý a asi milionkrát bych překročila řád Jorviku, ale mě šlo jen o jedno jediné...
Přijela jsem do Hillcresu a zeptal jsem se veterinářky, kterou jsem tu znala nejlépe, jestli bych tu nemohla přespat. Ona říkala že neví a že není pravá veterinářka, že jí jen tak říkají, protože se stará o koně a že se mam zeptat pravé veterinářky, která stála opodál v bílém plášti. Dobrý den, mohla bych tu dnes přespat? Usmála jsem se na ní přátelsky. Ale ovšem, máme tady jeden volný byt, nám to nevadí, když nás navšívíš, poskytneme ti, tu co budeš chtít, hm? Odpověděla mi mile. Děkuju moc! Zasmála jsem se na ní. Tak, zatím to jde podle plánu, uvidíme, jak se věci vyvinou. ale jedno je jisté - tady se nudit nebudu!
Vaše Laura
Text, photos and design by Sii (LSR). Don't coppy please.