Březen 2011

Bez sedla, bez problému

19. března 2011 v 18:56 | Sii |  Fotogalerie
Dnes vyrazila Bára se svám Ad Taif Damianem na vyjížďku. Nebrala si sedlo, protože si chtěla užít trochu zábavy a zvolnit Damianovi režim. I když venku nebylo moc pěkně a foukal chladný vítr, Báře to nezkazilo náladu a vyrazila dobře naladěná. Vrátila se sice trochu promrzlá, ale i přesto si to velmi užila. Snad se Vám budou líbit fotky, co jsem nafotila.




Dorazník o Peggy

18. března 2011 v 13:50 | Sii |  Další
Dnes jsem si připravila pár otázek na naši jezdkyni Peggy. Budu se jí ptát trochu na její minulost a zajímá mě také její pohled na aktuální dění kolem nás.

Co říkáš na probíhající Czech brayer Games?
Prvně bych chtěla pozdravit všechny návštěvníky. Já původně CBG moc neprožívala, ale je pravda, že takováhle soutěž Vás úplně vtáhne do víru dění. Je to až neuvěřitelné. Každý den sledujete novinky na internetu, netrpělivě očekáváte výsledky a i když se jich neúčastníte, nemůžete jim uniknout. Myslím, že muselo stát hodně úsilí zrealizovat takovou obrovskou soutěž vlastně pro celou republiku.

Ty se CBG neúčastníš. Jak to hodnotíš jako ,,vnější pozorovatel"?
Je to zvláštní. Trochu závidím, ale jakmile si představím, že jsem třeba na Bářiném místě, asi bych to nezvládla. Bývám docela nervózní a zvláště na tak velkých soutěžích.

Dobře, teď něco o tobě. Billa Bong je tvůj vlastní kůň. Jak jsi k němu přišla?
Bylo to celkem zvlášním způsobem. Nebyl to můj první kůň, byl takový ,,druhý dech". Započal druhou etapu mého jezdeckého umění, protože s ním jsem se věnovala už jen westernu. Byl to jeden školní kůň v mém jezdeckém klubu. Nikdo na něm moc nejezdil, protože neměl moc proslulou povahu a byl trochu zlobivý. Mě dříve vůbec nezajímal, ale jakmile jsem začínala být starší, opravdu mě začal zajímat.

Billa Bong byl zlobivý? Tomu se mi skoro nechce věřit!
Mě také ne. Věděla jsem, že uvnitř to je hodný kůň, ale asi ne moc dobře snášel ten ruch a lidi kolem. Když jsem s ním byla sama, byl klidný. Brávala jsem ho často večer do haly a trénovali jsme horsemanship. Takhle jsem si k němu našla cestu a potom už to bylo jednoduché. Byl učenlivý a bavilo ho to, což pro mě byla skvělá zpráva. Asi po roce rodiče svolili a přispěli mi na jeho koupi.

Jakého koně jsi měla před Billem?
Paradoxně daleko většího a mohutnějšího. Byl to chladnokrevník. Sice jako malá jsem jezdila na ponících, ale ti byli spíše jen školní. Asi ve 14 letech jsem dostala na starost irského tinkera Buffyho, hodného, ochotného a všestranného starouše. Jezdila jsem s ním úplně všechno a byla to opravdu zábava. Naučila jsem se s ním základy westernu a Billem jsem pořádně pokračovala.

Děkuji moc Peggy za to, že si udělala čas a odpověděla na mé otázky. Snad jste se dozvěděli něco, co Vás zajímalo.
.

Dny na LSR - 17. 3. 2011

17. března 2011 v 20:49 | Sii |  Deník LSR
Po dlouhé době opět přináším nějaké aktuální novinky.
Posledních pár dnů bylo opravdu únavných. Měla jsem teď dvojnásobné množství práce a bylo to opravdu únavné. Bohužel mi to ale ještě asi neskončí, takže to budu muset nějak přežít. Plně důvěřuji Andrejce, že na všechny dohlédne, když budu mít práci.
Na ranchi se teď momentálně točí vše kolem nadcházející Celabrating Live Show. Linda a Annie se moc těší, ale jsou i nervózní, protože jsme se ještě nikdy nepřihlásili do nějaké podobné soutěže. Navíc budu mít tu čest poznat konečně osobně většinu majitelů ranchů a stájí. Jsem taky moc zvědavá na koně, které zatím znám jen z fotek a obrázků. Ostatní jezdci si teď užívají volno. Často jezdí na vyjížďky, ale dnes a včera bylo venku ošklivo a pršelo, takže se žádné velké akce nekonaly. Už se těšíme, až bude venku zase pěkné počasí a začne jaro. Koně mají jaro rádi asi proto, že není moc horko a jezdci asi proto, že svítí sluníčko.
Zde na webu teď posledních pár dnů bylo docela pusto. Byla jsem velmi rozmrzelá, když jsem se nemohla dostat k PC a napsat alespoň novinky, ale plány mi přerušilo již několik nepříjemností. Chystám pro vás opět obnovení projektu Divočina, protože až se venku udělá zase pěkně, budeme fotit nové díly.
To už je snad pro dnešek vše. Pěkný den!

Není čas

16. března 2011 v 12:17 | Sii
Moc se omlouvám, že nepřidávám žádné články, ale momentálně nemám vůbec čas. Dnes jsem to chtěla napravit, ale opět mi do toho něco vlezlo, omlouvám se. Opravdu nestíhám!

Piknik

13. března 2011 v 17:34 | Sii |  Fotogalerie
Důvod, proč píši tak pozdě je ten, že jsme dnes všichni vyrazili na piknik. Naplánovali jsme ho dopoledne a kolem druhé hodiny jsme vyrazili. Vzali jsme jen tři koně - Nibbles, Fila a Jacka, které obstarala Linda, Annie a Peggy. My ostatní šli pěšky a doprovázel nás pes Dave. Deku jsme rozložili na našem oblíbeném místě a na ní okamžitě zaujala místo Andy s Bárou, John a Domča se na ní dokonce natáhla. Linda, Peggy a Annie zůstaly na koních a pozorovaly situaci z koňského hřbetu. Já jsem se také posadila na deku, ale protože jsem s sebou měla samozřejmě foťák, spíš jsem fotila. Probírali jsme všechny možné věci a posvačili jsme sendviče, které za pár sekund zmizely. Pořídila jsem spoustu fotek a nedala jsem jezdcům ani malou šanci schovat se před objektivem. Domča na dece pózovala jako modelka, ale holky na koních se spíš schovávaly do hřívy. Snad se Vám fotky budou líbit. Příjemné prohlížení!




Natural Horsemanship

12. března 2011 v 16:58 | Sii |  Fotogalerie
Dneska byl opět překrásný den a značne toho využila Andy s Johnem. Rozhodli se, že vezmou Appropsa a Hunter's Pride ven a zkusí něco z horsemanshipu. Našli pěkné zastiněnné místo u lesa a pustili koně z ohlávek. Hunter i Appropso jsou zkušení koníci, takže nic, co na ně vymyslela Andy s Johnem jim nedělalo sebemenší problémy a různé cvičení důvěry zvládali také bez problémů. Nakonec si mohli ještě trochu zaběhat a já nafotila nějaké další fotky. Tak snad se vám budou líbit!




American Quarter Horse

11. března 2011 v 8:31 | Sii |  Koňská plemena
Quarter vzešel ze směsi různých plemen a je mimořádný svou robustní zavalitou postavou - v kohoutku měří kolem 152 cm a vyznačuje se neobyčejně svalnatými stehny. Tito koně se používají k mnoha účelům - k práci na ranči, k objíždění stád, k tahání nákladů zboží nebo dřeva i k zápřeži do kočáru a samozřejmě k jízdě. Navíc to byli koně skromní, spokojení s nevelkými dávkami běžného krmiva.

Charakteristika
Quarter dosahuje výšky v kohoutku 145 - 163 cm. Nemá tak dlouhou hlavu jako plnokrevník, je spíše krátká a široká, ušlechtilá a s malým chřípím. Oči jsou velké a jsou posazeny poměrně daleko od sebe, uši jsou středně velké a pohyblivé. Krk je dlouhý a pružný. Kohoutek je vynikající pro jezdeckého koně, je výrazný a sedlo drží pevně na místě. Tělo je kompaktní, hrudník široký a hluboký, hřbet krátký, silný. Trup je harmonický a žebra jsou vyklenutá. Svalnatá stehna dodávají zvířeti robustní vzhled, jenž je pro plemeno typický. Záď je typicky těžká, svalnatá, dostatečně hluboká a široká.

Zbarvení
Běžná barva je ryzá, ale přijatelný je jakýkoliv jednobarevný odstín.

Povaha
Quarteři mají vrozený "cow sense" a jsou schopni předvídat pohyby dobytka. Plemeno je známo svou příjemnou povahou a ušlechtilostí a proto se používá pro celou řadu činností.

Využití
Původně všestranný kůň se stal specialistou na práci s dobytkem, protože má úžasný smysl pro rovnováhu, obratnost a cit pro zacházení se zvířaty.

Dnes soutěží na krátkých tratích. Je to oblíbený kůň pro terénní a rekreační ježdění. Dostihy quarterů jsou dnes v USA stále populárnější a výhry často dokonce přesahují ceny z dostihů plnokrevníků. Tyto dostihy také přispěly k většímu počtu křížení s plnokrevníky, ovšem plemeno tak ztrácí svůj charakter. Dnes quarter zažívá velký převrat ve westernovém stylu soutěží, jako jsou závody kolem barelů, trail, reining atd. Díky svým kvalitám se quarter rozšířil po celém území USA a jako kovbojský kůň se stal nejpopulárnějším plemenem na světě. Jeho plemenná kniha má také největší počet zápisů. Quarter se chová kromě USA v dalších 40 státech všech kontinentů.
.

Novinky z posledních dnů

9. března 2011 v 17:55 | Sii |  Deník LSR
Za poslední tři dny se toho událo opravdu mnoho. Mám obecně celkem dost práce, takže nemám moc času a hodně vyřizování. V pondělí k nám na ranch zavolali z ČT 1, že by chtěli natočit reportáž o našem ranchi. Neodmítla jsem a také jsem na to byla celkem zvědavá. Konečně jsem také vytiska jmenovky pro koně na CLS, vždyť už je skoro za 2 týdny! Jmenovky jsou nakonec černobílé, protože barva v tiskárně stále není, ale jsem s nimi spokojená. K nim jsem si také vytiskla rozpis, abychom s se holkama lépe orientovaly, až budeme předvádět koně. Všichni jezdci teď odpočívají a dopřávají koním klid, pomáhají Lindě a Annie v přípravách na CLS a udržují koně ve formě. Všechno klape tak, jak má. V úterý i dnes bylo nádherně, proto každou volnou chvíli jezdci využijí na ježdění do přírody. Bára samozřejmě vede náš jezdecký klub, ale děti jsou hodné. Dnes k nám přijela televize. Musela jsem přijít na ranch dříve, abych vše stihla připravit. Byli to moc milí lidé a ptali se mě na otázky ohledně ranche. Vyzpovídali také naše jezdce. Nejvíc se styděla asi Linda. Potom natáčeli Dominiku při tréninku parkuru, Báru s Peggy na vyjížďce, koně ve výběhu i ve stáji, trénink horsemanshipu a ještě hodně dalšího. Jsme zvědaví, až to budou dávat v televizi, určitě se podíváme!
Na webu toho nic moc nového není, jen že jsem začala ,,seriál" se stručnými informacemi o plemenech koní, tak se na něj brzy můžete těšit!


Andy s Alohou a Bára s Damianem na vyjížďce

6. března 2011 v 15:16 | Sii |  Deník LSR
Dnes bylo venku zase moc hezky a tak se Bára s Andy rozhodly vyjet si na vyjížďku. Dnes si obě vzaly svého koně. Vyrazily cestou směrem na louku, kde Andy navrhla, že pojedou bez třmenů. Holkám to bylo daleko příjemnější a koně byli hodní, takže své majitelky nijak nezlobili. Dále čtveřice pokračovala přes pole až do lesa, který obklopuje náš ranch. Projely lesní stezkou a vrátily se na ranch druhou stranou. Vyjížďka se opravdu povedla. Doufám, že se Vám budou fotky líbit!




Dotazník o Báře

6. března 2011 v 13:36 | Sii |  Další
Dnes jsem pro Vás připravila takový menší dotazník s otázkami na naši jezdkyni Báru, abyste si mohli udělat obrázek o tom, jací jsou naši jezdci a jaké mají zkušenosti.

Báro, můžeš říct našim návštěvníkům, jak ses vlastně dostala k ježdění?
Prvně bych chtěla všechny čtenáře pozdravit. Ke koním jsem se dostala až ve dvanácti, když jsme se přestěhovali z Brna do Prahy. Blízko našeho domu byla jezdecká škola a tehdy jsem se začala o ježdění pořádně zajímat.

Jaká disciplína Tě tam bavila nejvíc? Jakou ses učila?
No, přišla jsem k ježdění celkem pozdě oproti jiným jezdcům ze školy, ale byla jsem takový samouk. Hodně věcí jsem odkoukala a brzy jsem byla na stejné úrovni jako oni. Nejen, že mě bavilo jezdit anglický styl, ale i western mě velmi zajímal. Zkoušela jsem oba styly a i různé disciplíny.
Jaké byly tvé první závody?
Bylo mi asi 15 a byl to hobby parkur. Byla jsem plná energie a nadšení, tak jsem do toho šla bez trémy a ignorovala jsem chyby v naší jízdě. Byli jsme ale hodně rychlí a i když to nebyla čistá jízda, skončili jsme myslím jako třetí. Pamatuji si, že hned další závod jsem měla naopak v trailu a moc se nám to povedlo.

Mluvila jsi v množném čísle. Jakého jsi měla koně?
Byl to úžasný valášek Jubile a já jsem si ho moc vážila. Byl to jediný poník ve stáji, který měl stejnou povahu jako já a rád riskoval. Měla jsem ho moc ráda, ale brzy na mě začal být malý. Byl to běloušek velešského ponyho.

Vidím, že jsi ho měla ráda. Říkáš, že na tebe začal být malý, koho jsi měla potom?
Když už jsem byla starší, trenérka mi vysvětlila, že na Jubilem už nemůžu dál jezdit. Pamatuji si, že jsem v té době byla moc smutná, myslela jsem si, že s ním budu jezdit navždycky. Ale když jsem viděla jeho novou malou jezdkyni a to, jak je na něm šťastná, pochopila jsem, že je čas na většího koníka. Trenérka mi přidělila už velkého koně. Byl to palomino valach a byl opravdu veliký. Jmenoval se Rocinante. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla jezdit na velkém koni. Pro mnohé jezdce je jednoduché přesedlat na jiného koně, ale mě to dělalo problémy. Roci měl úplně jinou stavbu těla než Jubile a na jeho chody jsem si dlouho zvykala. Po nějaké době mi to ale s Rocinantem začalo jít a navíc byl velmi všestranný, takže jsem s ním zkoušela western i anglii. Začali jsme skákat i vysoké parkury a uvědomila jsem si, že moje jezdecké umění s Rocinantem stoupá na vyšší úrověň.

Je pravda, že jsi skvělá jezdkyně. Jak jsi se dostala k Ad Taif Damianovi?
Po vysoké škole jsem chvíli pracovala v jedné jezdecké škole a našetřila jsem si i se stipendiem dost peněz na vlastního koně. Dostala jsem i nějaké přilepšení od rodičů, takže mi už nestálo nic v cestě. Hledala jsem koníka, který by měl povahu Jubilea a nadání Rocinanta. Nebylo jednoduché takového koně najít. A když už jsem na nějakého takového narazila, byl moc drahý. Jednoho dne se ale na mě usmálo štěstí a ozval se mi jeden malitel s arabem mlaďochem, který byl tak energický, že mu dával pořádně zabrat. Když jsem se na něj šla podívat, bylo mi jasné, že je to on. Majitel mi ho nabídl za celkem nízkou cenu a já ho okamžitě brala. Chvíli jsem ho pak měla ve stáji, kde jsem pracovala, ale tam mě to brzy přestalo bavit. Když má kamarádka Dominika (tehdy jen kamarádka, teď už i kolegyně) přijala práci na LSR, také jsem o ni požádla. Přijali mě zde s otevřenou náručí a Damiana jsem si mohla vzít také. Teď jsem momentálně nadmíru spokojená.

Děkujeme Báře moc za odpovědi. Myslím, že jste měli možnost dozvědět se o ní spoustu zajímavých věcí. Brzy snad zveřejníme další dotazník, tentokrát se budu vyptávat jiného z jezdců.
.
Text, photos and design by Sii (LSR). Don't coppy please.